Dana Minaříková

čas na koučování

Benvenuti al sud 2018 – část 1: Otranto s tanečnicemi

Benvenuti al sud 2018 – část 1: Otranto s tanečnicemi

Na jih Itálie jezdím na dovolenou s tancem již mnoho let. Vždycky to nazývám slovem „dovolená“ a tajně doufám, že to bude dovolená nejen pro tanečnice, ale alespoň na pár chvilek i pro mě. Ne vždy se to zadaří, ale to už k této činnosti patří. Vzhledem k tomu, že nerada jezdím do lokalit, které jsou plně obsazené turisty, tak to obnáší i nějaké to nepohodlí pro organizátora. Vždy si ale vyhodnotím, že ta nádherná místa bez turistů za to určitě stojí a jdu do toho znovu.

Na letiště do Bari jsme dorazili v pořádku, následné transfery do 200 km vzdáleného Otranta byly taky v pohodě. Ubytko již známe z minulých let, takže vše v klidu. Bylo nás celkem 18, příjemná skupinka příjemných lidí. Jako organizátor musím s vděčností podotknout, že s novými technologiemi jako je Whatsapp a voláním a internetem bez poplatků v rámci EU je to veliké ulehčení veškeré nezbytné komunikace se všemi.

Taneční lekce, které probíhaly vždy ráno a pozdě odpoledne, byly moc příjemné. Přestože pokročilost tanečnic byla velmi různorodá a taneční povrch byl poměrně hrubý, tak bylo vše fajn, nikdo neprudil a všichni byli milí a tančili s radostí. Dokonce si nás natáčela i místní TV.

Pro zájemce jsem uspořádala výlet do 80 km vzdáleného městečka Gallipoli, které leží u nádherného Jónského moře. Až na to, že jsme na konci zažili ohromnou bouřku, tak to byl nádherný výlet.

A co se vlastně na takové taneční dovolené dělá? Samozřejmě se tančí, chodí k moři a na výlety. Někdo stihnul i koučování, které je dle mého názoru na dovolené mnohem účinější, než v chaosu běžného pracovního dne. Městečko Otranto je místo chráněné Unescem a je tam spousta věcí k vidění, takže koho nebaví ležet na pláži, může chodit po památkách nebo třeba po obchodech. Já například s radostí vařím, protože na to doma nemám čas a taky nemáme v našem městě žádnou rybárnu s krevetami a mořskými plody J

A protože jezdím se skupinami na podobné dovolené již více  než deset let, ráda bych sepsala pár mých postřehů a doporučení:

Jaký si to uděláš, takový to máš

Žádná cestovka ani nikdo jiný vám neudělá dovolenou snů, pokud to sami nebudete chtít.  Když se ohlídnu zpět, tak na dovolených, na které nejraději vzpomínám, zdaleka nebylo to nejluxusnější ubytování ani super servis. Možná právě proto na ně tak ráda vzpomínám, protože jsem musela sama aktivně vystoupit ze své komfortní zony a něco pro to udělat. Mám to štěstí, že můžu porovnat různé reakce lidí na ty stejné situace, a tak vidím, že pokoj, který je pro jednoho naprosto v pohodě, je pro druhého naprosto nepřijatelný apod. To stejné platí i o lidech, se kterými dovolenou trávíme. Ať už je předem známe, nebo ne – nejsou to oni, kdo tvoří naši dovolenou. Jsme to my, kdo se rozhoduje, jestli to bude hezký nebo ne. Pokud se někdo bojí být třeba i chvilku sám, tak je docela těžký prožít hezký čas i s ostatními.

Nefixujte se na „pevné body“

To, že vloni bylo nějaké počasí, v oblíbené restauraci vařili skvěle, byla super parta lidí, moře bylo teplé, silnice sjízdné apod. vůbec neznamená, že to tak bude i letos. Je mnohem lepší být otevřený novým věcem, protože jen tak se může stát, že najdu ještě lepší restauraci, sjízdnější cestu a lepší partu nebo třeba něco úplně jiného.  Méně zcestovalí lidé si ještě někdy myslí, že se jim budou výhody různých míst kumulovat – např. v Chorvatsku nám paní uklízela + v Egyptě byly velké snídaně + v Itálii skvělá zmrzka = na příští dovolené budu mít tohle všechno. Takto to nefunguje a je fajn s tím počítat.

 

Nebojte se

Nebojte se bavit s místními, přestože nemluvíte stejnou řečí. Velmi pravděpodobně se totiž domluvíte, protože to, že chci jet tam a tam, potřebuji na toaletu, chci jíst, líbí se mi tu apod., umíme vyjádřit i mimikou. Do hlubokých filosoficko-náboženských debat se stejně na prvním setkání nebudete pouštět. Já se třeba teď nacházím v Neapoli, a přestože italsky normálně umím, místnímu dialektu nerozumím ani já, ani Italové ze severu.

Nebojte se zkoušet místní jídlo. S největší pravděpodobností bude mnohem chutnější než přivezené potraviny nebo „mezinárodní kuchyně“, kterou vám někdo za drahé peníze nabídne.

Nebojte se, že se ztrapníte – na to ještě nikdo neumřel a stejně vás tu nikdo nezná.

Buďte opatrní, dbejte na svou bezpečnost, ale zároveň si připusťte, že část našich strachů pramení z předsudků či z médií a často se jedná o blbosti.

 

Kašlete na animační programy

Pokud opravdu chcete něco zažít, poznat svět i sami sebe, odpoutat se od běžných starostí a získat nadhled (pořád si myslím, že cestujeme proto, abychom svůj vlastní život viděli s odstupem), nemusíte jezdit do těch nejvíc exotických zemí. Stačí jet kamkoliv, ale být sám sebou a ne ovcí, která se nechá u bazénu bavit někým jiným.  Na to je přece škoda plýtvat naším drahocenným časem.  Jeďte sami za sebe, nechte doma zásoby jídla, piva a filmů a jeďte poznávat svět.  Poznáte totiž sami sebe.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *